První říční lázně v Třebíčí vznikly již v roce 1910 při pravém břehu řeky Jihlavy. Areál na jejím levém toku byl vybudován v letech 1933–1934 jako moderní městské koupaliště s kapacitou 1200 osob podle projektu brněnského architekta Bohuslava Fuchse. Architekt měl v době vzniku projektu v roce 1932 za sebou již několik realizovaných venkovních lázeňských areálů v Brně – rekonstrukci říčních lázní Riviéra (1927) či lázní na Svrateckém náhonu (1928) nebo letní lázně v Zábrdovicích (1930), ty třebíčské se v rámci jeho katalogu lázeňských staveb vymykají použitím dřeva jako hlavního konstrukčního materiálu. Jejich architektura se vyznačuje lehkostí a přímým vztahem k okolní krajině malebného údolí řeky Jihlavy.
Dvoupodlažní objekt zázemí lázní má podobu subtilní dřevěné skeletové stavby na půdorysu protáhlého písmene L se čtyřmi předsazenými schodišti. Po celé délce podlaží je veden otevřený ochoz, na který navazují převlékací kabiny uzavřené kazetovými dveřmi. Dispozice jednotlivých křídel se liší podle funkčního členění, přičemž centrální část v přízemí byla určena pro občerstvení a hygienické zázemí. Pultová střecha s mírným sklonem je nesena dřevěnými sloupy přes obě podlaží a kryta plechem. Budova převlékáren se dochovala ve vysoké míře autenticity, včetně původní dřevěné konstrukce (pouze původní barevnost se nepodařilo zjistit, ta současná je novodobá), dispozičního řešení i řady detailů, včetně původních dveřních jejich kování i vnitřního vybavení kabin a v roce 2011 byla prohlášena kulturní památkou. 
Areál byl kompletně rekonstruován v letech 2024–2025 a následně znovu otevřen veřejnosti.

Budova říčních lázní Polanka je výjimečným dokladem schopnosti Bohuslava Fuchse při navrhování rekreačních staveb reagovat na přírodní prostředí, podobně jak tomu učinil například v letním koupališti Zelená žaba v Trenčianskych Teplicích, jejichž projekt vznikl rok po otevření třebíčských lázní. 

Lucie Valdhansová