Město Martin, do roku 1951 nazývané Turčiansky Svätý Martin, je považováno za jedno z kulturních center Slovenska. V roce 1863 v něm byla založena Matica slovenská, v roce 1867 jedno z prvních tří slovenských gymnázií a v roce 1893 Muzeální slovenská společnost. 
Po vzniku Československé republiky a znovuotevření gymnázia v roce 1919 bylo zapotřebí vybudovat novou provizorní školní budovu podle projektu Eugena Barty. Gymnázium však i nadále pociťovalo nedostatek prostor. Získalo rozsáhlý městský pozemek na vyvýšeném východním okraji Martina, na kterém se již v roce 1918 začala realizovat výjimečná urbanistická koncepce pro výstavbu nových kulturních staveb národního významu. První projekt nového gymnázia vypracoval architekt Dušan Jurkovič, který na vedlejším pozemku společně s Janem Paclem navrhl Štefánikův ústav pro výchovu sociálních sester, kde v současnosti sídlí střední zdravotnická škola. Ministerstvo však jeho návrh nepřijalo a pověřilo českého architekta Bohuslava Fuchse. Nový projekt vznikl v letech 1931 až 1936 ve spolupráci s Ladislavem Radem a Klementem Šilingerem. Stavbu realizovala martinská firma Hlavaj – Palkovič – Uličný. Prostory byly předány do užívání v říjnu 1940 u příležitosti oslav 600. výročí vzniku města.
Dílo kolektivu Bohuslava Fuchse je zajímavé z hlediska architektury i urbanismu. Půdorys ve tvaru písmene L je rozdělen na hlavní školní pětipatrové křídlo a krátké dvoupatrové křídlo s bytem školníka a ředitele. Architekti svým řešením vstoupili do diskuse o „správnosti“ projektování škol buď s dvoutraktovými, nebo trojtraktovými dispozicemi. Gymnázium v Martině koncipovali v přízemí jako trojtraktové, ale v horních patrech je dvoutraktové s vysunutým blokem schodiště a hygienických zařízení. Budova má horizontální, kruhová okna a sklobetonové výplně. Je to složitý, avšak ušlechtilý celek, který dodnes slouží žákům a učitelům v téměř nezměněné podobě.