Ludmila Jandová se ve své tvorbě věnovala malbě, kresbě, grafice, ilustracím i výtvarným pracím pro architekturu. Téměř celý svůj život prožila se svým manželem sochařem Františkem Jandou v Osíku u Litomyšle. Její tvorba je uložena zejména v depozitáři White Gallery, jež se nachází v blízkosti místa, kde stávalo jejich venkovské stavení – původně vesnický hostinec s tanečním sálem, který později sloužil jako malířčin ateliér.

Po studiích na Jedenáctileté střední škole v Litomyšli odešla v roce 1956 na Průmyslovou školu sklářskou do Železného Brodu, kde se seznámila s tvorbou skleněných mozaik a tavených plastik. Ve školním roce 1958/1959 absolvovala jednoroční přípravku pro studium na Akademii výtvarných umění v Praze, kam pak byla v roce 1959 přijata do ateliéru Vladimíra Silovského a Vojtěcha Tittelbacha; na akademii působila jako asistentka a v rámci aspirantského stipendia až do roku 1969.

Ideové kořeny tvorby Ludmily Jandové vycházejí ze silného vztahu k člověku, rodině a křesťanské víře, ve svém díle se zamýšlí nad vztahem člověka a společenství, obrací se k ochraně ohrožených lidských hodnot. Inspiraci nachází v důvěrném vztahu k přírodě, k rodnému venkovskému prostředí. Typická jsou pro její tvorbu témata zvířat, především ptáků, ať už zoufale bojujících o svou existenci, starajících se o mláďata, nebo se svobodně vznášejících v oblacích.

Pro vyjádření niterných, přesto obecně platných úvah využívala jednoduché výrazové prostředky. Postavy zvířat i lidí zachycovala častokrát jen výraznou obrysovou linií, tvary těl stylizovala a zjednodušovala. Tento převážně grafický přístup můžeme nalézt i v jejích litomyšlských mozaikách s „ptačími“ tématy – v monumentální Ptačí rodině (1969) a spíše dekorativně pojaté Řece květů (1978). Od osmdesátých let mají její díla abstrahující tendence, pro konkrétní myšlenky volí nefigurální ztvárnění.

Za svoji tvorbu inspirovanou katolickou tematikou byla několikrát oceněna, v roce 2001 jí papež Jan Pavel II. udělil odznak vznešeného kříže „Pro ecclesia et pontifice“ za celoživotní dílo a přínos pro církev.

ZT