Seznam objektů architekta:

- vila Bruna Vogela, Gudrichova 2252/41, Opava-Předměstí, 1929–1930

- městské koupaliště, Jaselská 2081/35, Opava-Předměstí, 1929–1931

- obytný dům zvěrolékaře Aloise Trabitsche, Zacpalova 1932/7, Opava-Předměstí,          1931–1932

- obytný a obchodní dům Alexandra Niedermeyera, Horní náměstí 381/67, Opava-Město, 1932–1933

- vila Augusta Lassmanna, Tyršova 1863/26, Opava-Předměstí, 1932–1933

- vila Ericha Lassmanna, Rooseveltova 1864/37, Opava-Předměstí, 1932–1933

- obchodní dům Huppert, Růžová 449/3, Opava-Město, 1934

- obchodní a obytný dům Mandel, U Jaktařské brány 156/8, Opava-Město, 1934–1936

- obytný a obchodní dům městské spořitelny, Horní náměstí 170/24, Opava-Město,      1937–1940

Architekt Otto Reichner se narodil v rodině úředníka Otto Ignaze Reichnera a jeho ženy Emilie Reichnerové, rozené Warsitzky. Otec byl židovského původu, matka katolička, a proto O. I. Reichner přestoupil před svatbou na katolické náboženství.

Otto Reichner studoval na opavském reálném gymnáziu a poté pokračoval ve studiu stavitelství a architektury na Vysoké škole technické ve Vídni. Pracoval následně ve Vídni, Berlíně a Hamburku. Po návratu do rodné Opavy vytvořil na počátku roku 1927 návrh přestavby obchodního domu Breda & Weinstein, avšak k realizaci si majitelé vybrali projekt Leopolda Bauera. Reichner se alespoň jako stavbyvedoucí podílel v letech 1927–1928 na realizaci přestavby a novostavby tohoto obchodního domu podle Bauerova projektu. Následně si otevřel vlastní projekční kancelář. Reichner se ve svých projektech uplatňoval jak tradiční architektonické vzorce, tak i inspiraci moderní architekturou. Využíval motivy, prvky a formy klasicismu, dekorativismu a expresionismu a kombinoval je se střídmým výrazem nové věcnosti. Jeho prvním určujícím dílem se stala vila B. Vogela z let            1929–1930, kde uplatnil formy tradičního domu s valbovou střechou s motivy symetrie a moderny.

V roce 1929 uspěl v architektonické soutěži na návrh opavského městského koupaliště, kde získal 1. cenu. Projekt byl uskutečněn v letech 1930–1931. Tento úspěch mu přinesl další zakázky. Pro bratry Augusta a Ericha Lassmannovy navrhl dvojici vil poblíž historického jádra Opavy. V domech, realizovaných v letech 1932–1933, propojil tradiční řešení interiérů s moderními principy. V případě nájemního domu zvěrolékaře Aloise Trabitsche, vystavěného v téže době, využil formy nové věcnosti a doplnil je expresivně řešeným schodišťovým rizalitem a palubovými lodžiemi orientovanými do dvora. Moderní formy autor uplatnil také u přístavby obchodního domu Huppert v Růžové ulici z roku 1934 a na pomezí tradice a nové věcnosti vyprojektoval obchodní a obytný dům Mandel v ulici U Jaktařské brány z let 1934–1936. Nejvýraznější Reichnerovou realizací v historickém jádru Opavy se stal obchodní a obytný dům městské spořitelny z let 1937–1940 naproti mariánskému kostelu na Horním náměstí, kdy střídmost výrazu dotvořil tradičním motivem trojdílné brány s hyperrealistickým reliéfem od sochaře Josefa Obetha, v němž se inspiroval tvorbou německého sochaře Arna Brekera, jehož hyperrealistický projev reprezentoval oficiální podobu sochařství nacistického Německa.

Vzhledem k politickému vývoji, k připojení Opavy a Opavska k Německé říši a také pravděpodobně v souvislosti se svým židovským původem odešel Reichner v roce 1938 na Slovensko, kde působil v Rajeckých Teplicích a v Žilině. Zde ve svých projektech uplatňoval inspiraci italskou architekturou moderního klasicismu s důrazem na monumentalitu, nejvýrazněji v případě Reprezentačního domu (nyní Městské divadlo Žilina) z let            1941–1946 a na něj navazujícího schodiště s balustrádami za závěrem městského farního kostela Nejsvětější Trojice směrem k náměstí Andreje Hlinky. Dále vytvořil projekt pavilonu restaurace Kamélie v Žilině, v němž použil formy na pomezí nové věcnosti a expresionismu, které uplatnil již v projektu městských lázní v Opavě. Tato žilinská stavba však byla v nedávné minulosti radikálně postmoderně přestavěna.

V roce 1960 se Reichner nechal odsunout do západního Německa, kde v následujícím roce zemřel v utečeneckém táboře u Gelnhausenu. Otto Reichner představoval nejvýraznější osobnost opavské architektury meziválečného období. Dokázal uplatnit inspiraci mezinárodní moderní architekturou v jejím expresivním, dekorativním i věcném pojetí a zároveň byl tyto variety schopen skloubit s poměrně konzervativním vkusem opavských stavebníků.

MSt