Vilu, koncipovanou v historizujících formách pozdního baroka a klasicismu, si v letech 1931–1932 nechal postavit krnovský továrník Heinrich Steuer nejml. místní firmou Koch & Kindermann dle projektu vídeňského architekta Franze Wilferta. Navázal tak na starší zlatou éru krnovských továrnických vil. Zároveň vila představuje neobvykle dochovanou stavbu téměř nedotčenou pozdějšími přestavbami a úpravami.

          Tato dvoupodlažní vila je vystavěna na kamenném soklu se sklepními okny a kryta mansardovou střechou. Hlavní průčelí je rozčleněno rizalitem s trojúhelníkovým štítem na dvě části s pěti okenními osami. Vstup, tvořený zaklenutými dveřmi zdobenými kovaným mřížovím, je po obou stranách rámován sloupy nesoucími římsu se stříškou. Zadní trakt doplňuje v přízemí venkovní terasa, z níž vede schodiště do zahrady. Nad ní je fasáda v obou patrech členěna okny a po stranách terasy z fasády vystupujícími rizality. Levý doplňuje vystupující obloukový arkýř, jehož střecha tvoří malý oblý balkón přístupný z pokoje v prvním patře. Z přízemí vedou na terasu prosklené, obloukem zaklenuté dveře.

          V neobvykle intaktně dochovaném interiéru se nachází prostorná dvoupodlažní táflovaná hala s mohutným dřevěným schodištěm vedoucím na ochozovou galerii, chráněnou ozdobným zábradlím. Protější stěnu haly člení bohatě zdobený krb s reliéfy na antický a renesanční způsob. Tato hala dominuje celému spodnímu patru a je otevřena na zahradní terasu. Po jejích stranách jsou kuchyně s jídelnou, spižírna, toalety, salónek a pánský pokoj. V patře jsou místnosti využity pro pánskou a dámskou ložnici, šatnu s koupelnou a kabinety. Personálu byla vyhrazena část obytných prostor, jenž byly spojeny obslužným schodištěm vedoucím do zádveří vily. Obecně byla prostorám zajišťujícím provozní chod vily vymezena severní část vily směřující do ulice. Do zahrady pak směřovaly reprezentativní a soukromé pokoje.

          V poválečné době budova dlouho sloužila jako jesle a v průběhu 90. let zde načas sídlil Finanční úřad. Po něm bylo do těchto prostor přestěhováno Městské informační a kulturní středisko a roku 1996 Městské muzeum, které využívalo část reprezentačních sálů a obytných místností pro výstavní účely. V současnosti je objekt využíván ke komerčním účelům – restauračnímu provozu a ubytovacímu zařízení.

          Tato honosná vila je soudobým architektonickým dokladem, že část krnovské buržoazie nestála o aktuální umělecké směry a v soukromých projektech se spíše od moderní architektury odvracela. I na počátku třicátých let tak stále tíhla k historickému pojetí a řešení interiérů, což dokazuje vlastníkův konzervativní postoj. Tento konzervativizmus můžeme chápat buď jako vzpomínku na éru rozkvětu buržoazní společnosti nebo jako příklon k ideologiím, které vyzdvihovaly kvality klasických architektonických tendencí. Žádná mladší stavba podobného ražení však v Krnově již nevznikla. A vývoj zdejší vilové architektury, byť se zpožděním, přeci jen zareagoval na soudobé architektonické směry. I proto vila představuje výjimečný příklad z prvorepublikového Krnova a od roku 2003 je zapsána v evidenci Národních kulturních nemovitých památek.

Barbora Macháčková