Leo Geiringer, majitel vily, byl synem Jacoba Geiringera, významného a úspěšného židovského obchodníka, který společně s Gustavem Reitlerem založil roku 1889 firmu Geiringer & Reitler. Pro svůj obchod s látkami si zakladatelé nechali roku 1907 od Edwarda Franka postavit „Palác Slezska“, dnes známý jako „Palác Silesia“. Leo, syn Jacoba a Hermine Geiringerových, studoval společně se svým mladším bratrem Fritzem textilní školu v Brně a později se oba podíleli na vedení otcovy firmy. Ta se specializovala především na prodej sukna, zatímco vlastní výroba byla pouze doplňkovou činností.

          Pro svou rodinu si nechal Leo Geiringer roku 1925 podle plánů stavební firmy Josefa Hartela postavit rodinnou vilu v těsném sousedství tohoto výstavního a prodejního paláce Silesia. Vila byla umístěna netradičně při zadním okraji parcely, čímž vznikl dostatečný prostor pro založení zahrady. Ta měla kromě estetické funkce pravděpodobně sloužit také jako izolační prvek vůči rušné hlavní ulici.

          Při navrhování této jednopatrové vily s členitým obdélným půdorysem a valbovou střechou se architekt patrně inspiroval novým klasicismem. Tomu odpovídá symetrické hlavní průčelí doplněné postranními rizality s ostře prohnutou korunní římsou a krytým vstupem neseným kanelovanými sloupy. Vnitřní dispozici architekt navrhnul prakticky a důmyslně – usiloval především o důsledné oddělení reprezentačních a obytných prostor od provozního zázemí. To umístil do zadního, severního traktu přízemí, který vybavil samostatným vstupem. Toto oddělení je patrné například na řešení kuchyně – ta se sice nacházela hned vedle jídelny situované na východní straně, ale nebyla s ní přímo propojena. Na západní straně přízemí se pak nacházel obytný pokoj. Interiérům ve stylu art deco dominovala dřevem obložená dvoupodlažní hala se štukovou výzdobou a mohutným dřevěným schodištěm vedoucím do prvního patra, kde byly umístěny soukromé pokoje majitelů. V podkroví mělo své zázemí služebnictvo.

          Po smrti zakladatelů převzali vedení firmy bratři Leo a Fritz Geiringerovi, kteří v jejím úspěšném provozu dále pokračovali. V roce 1938 se podařilo Leovi uprchnout do Anglie, kde si změnil své příjmení na Granger. Jeho bratr Fritz zahynul v koncentračním táboře. Leo rodinný podnik i zbývající nemovitosti včas prodal krnovskému továrníkovi Florianu Schmidtu nejmladšímu. Veškerý zbylý rodinný majetek byl následně zkonfiskován nacisty a po válce zestátněn. Vídeňská pobočka firmy byla rodině vrácena v restituci, kterou Leo se svým synem Robertem provozoval až do roku 2000.

          Po válce, kdy vila připadla městu, byly v jejích prostorách nejprve zřízeny jesle. Později sloužila jako kanceláře, sídlo krnovské redakce Deník.cz nebo jako ordinace. Dodnes je vila majetkem města Krnova a v současnosti funguje jako lékařské středisko.

Barbora Macháčková