Flemmichova rodina příslušela k váženým členům krnovského měšťanstva a jejich působení ve městě bylo bezprostředně spojeno s textilním průmyslem. Theodor Flemmich (1864–1926), příbuzný architekta Leopolda Bauera (1872–1938), však kvůli jejich rozepřím vybral za projektanta rodinné vily vídeňského architekta Otto Prutschera (1880–1949). Roku 1914 tak začala vznikat nedaleko Flemmichovy továrny neoklasicistní vila. 

          Prutscher se nechal inspirovat vídeňskou vilou Skywa-Primavesi od již tehdy renomovaného architekta, a mimojiné i jeho profesora, Josefa Hoffmanna (1870–1956). Hoffmannovsky elegantní, ač hravý klasicismus se stal trvalou součástí Prutscherova uměleckého projevu. A pojetí vily jasně odkazuje k architektově inspiraci v učitelově díle i vídeňské moderně. Po příkladu svého učitele se také angažoval v rozličných oblastech uměleckého řemesla i průmyslového designu: mimo vlastní objekty do nich také navrhoval nábytek, sklo, keramiku, textil, výrobky z kovu či personifikované knižní vazby (Gesamtkunstwerk). Architekt pro vilu navrhl vyřezávané obložení, tepané mříže, nábytek, koberce, mozaiky, nástěnné tapety či štukovou dekoraci stropů. Jako málokdo tak dokonale naplnil vídeňský ideál všestranného tvůrce, snažícího se svou komplexností tvořivosti naplnit všechny sféry architektonických i uměleckých profesí.

          Flemmichova vila, obklopena zelení rozsáhlé zahrady a ovinuta ozdobným mřížovím, je řádným příkladem prostorového konceptu vycházejícího z modelu anglického domu. Její hlavní vstup byl situován na uliční severozápadní stranu. Vilu uvozují dvě půlkruhově zakřivené přístupové cesty. Fasády byly členěny osově souměrnými pásy po svých bocích. Čelní fasádě dominují dva kanelované pilastry ohraničující vstupní dveře spolu se dvěma figurálními reliéfy a dominantní, ač prostý, trojúhelníkový štít. Celá vnější fasáda domu postrádá štukové ozdoby. Právě její podoba dodává vile vzezření tradičního aristokratického sídla. Vila cíleně evokuje estetiku loveckých venkovských sídel, což dokazuje též rustikálně vybavený lovecký pokoj v reprezentativním přízemí vily.

Ústředním prostorem učinil Prutscher – namísto tradičně volené obytné haly jdoucí přes dvě patra – dvě jednopodlažní haly spojené schodištěm, jež koncepčně i fakticky umožnily oddělení rozlišných funkcí jednotlivých pater. Působivost dolního podlaží umocnila prosklená zimní zahrada umístěná proti hlavnímu vstupu, která opticky prodlužuje vstupní halu a sál předcházející prosklenému skeletu. Ten účinně představuje svěží invenci kontrastující hmotnému vyřezávanému dřevěnému schodišti. Halu od zimní zahrady dělí vitráže se symboly zvěrokruhu a heraldickými znaky města Krnova a historického Slezska. Příčná osa přízemí pak spojovala halu s dalšími dvěma obytnými pokoji. Celé přízemí sloužilo k reprezentačním účelům a mimo výše jmenované se skládalo též z pánského a zmiňovaného loveckého pokoje. Všechny společenské místnosti byly v přízemí propojeny širokými zasklenými dveřmi, které vytvářely koherentní prostorové kontinuum. První patro bylo využíváno výhradně pro soukromé účely Flemmicha s rodinou. Technické a provozní místnosti jako kuchyň a prádelna byly umístěny v suterénu.

          Interiéry, přizpůsobené vysokým soudobým nárokům na pohodlí i reprezentaci, byly zpracovány a realizovány kolektivem uměleckořemeslné dílny Wiener Werkstätte dle návrhů architekta. Tyto zahrnovaly nejen nábytkové vybavení prostor, ale též položky užitého umění jako jsou sklenice, porcelán či jídelní příbory. Každá z místností, ať už to byla vstupní hala, jídelna, pánský pokoj, pracovna, pokoje manželky a dcery, ložnice, chodby nebo dokonce schodiště, disponovaly kompletním inventářem, navrženým a přizpůsobeným své krajně specifické funkci. Součástí vilového komplexu byly kromě rozsáhlé udržované zahrady také hospodářská budova, garáž, dům portýra a skleník s pozoruhodnou konstrukcí topného systému. Pokoje služebnictva byly umístěny přímo ve vile.

          Flemmichova vila byla rodinou obývána až do jejího znárodnění v roce 1948. Poté v ní bylo mezi lety 1951–2003 ubytováno osm rodin a následně byl celý komplex adaptován na kojenecký ústav, později pak pro potřeby kojeneckých jeslí. Postupně však počet dětí klesal, a tak se od roku 1999 začalo jednat o jejím dalším využití. Mezi lety 2003–2004 proběhla nešetrná rekonstrukce prostorů pro potřeby mateřské školy, která však nikdy nebyla uvedena do provozu. Tehdejší vlastník, krajský úřad Moravskoslezského kraje, ukončil provoz ústavu ke konci roku 2003 a předal budovu do majetku města Krnov pod podmínkou, že bude vila využita k nekomerčním účelům. Po několika fázích oprav v letech 2003–2011, s cílem odstranit druhotné zásahy a co nejvíce se přiblížit původní podobě vily, byla památkově obnovena a od roku 2005 se zde nachází expozice městského muzea.

          Flemmichova vila, od roku 1958 památkově chráněna, je významným příkladem vídeňské moderny i dokladem vlivu Vídně jako uměleckého a kulturního centra i v prostředí rakouského Slezska.

Barbora Macháčková