Území u dnešního Matičního jezera, jehož břehu vévodily stavby Bóži Dvořáka, bylo na začátku dvacátých let minulého století jedním z center nových stavebních parcel místních stavitelů, kteří zde často budovali vlastní domy. Právě zde se začal rodit projekt zahradního předměstí vycházející z tehdy populární anglické stavební reformy Ebenezera Howarda. Mezi developery skupující pozemky v budoucích ulicích Bulharská, Škroupova a Ke Tvrzi patřil také pardubický stavitel Viktor Kříž. Ten zde ve spolupráci s Václavem Burdou realizoval hned několik vil a trojdům (Škroupova čp. 559–560, 680, U Kamenné vily čp. 590). V roce 1924 pak ještě začal spolupracovat s pardubickým architektem Karlem Řepou na výstavbě rodinných dvojdomů a trojdomů na Spořilově (Spořilov čp. 759–762, 770–771), a proto ho oslovil, zda by pro něj nenavrhl dvě vily v dnešní Bulharské ulici. Žák autora prvorepublikové přestavby Pražského hradu Jože Plečnika odevzdal stavební plán v srpnu 1925. Stavitelská firma Viktora Kříže dům postavila mezi 1. říjnem 1925 až 22. říjnem 1926. Už roku 1929 Viktor Kříž vilu prodal Karlu a Marii Piklovým, kteří zaplatili adaptaci konírny na garáž pro auto a zároveň zřídili nový zděný plot. Tyto úpravy opět realizoval Viktor Kříž. Ve vilce po roce 1937 žila Marie Křečková, která dům od manželů Piklových koupila.

Architekt Řepa pojal jeden ze svých prvních pardubických projektů jako syntetické propojení plečnikovských středomořských vzorů s prvky moderní architektury (režné zdivo, redukovaný výraz pásového okna). Použití jemné béžové omítky s lehce naznačenými římsami působí harmonicky. Autor pravidelně členil hlavní průčelí především v podkrovní partii s motivem pravidelného rastru oken rozděleného meziokenními výplněmi z režného zdiva. Valbovou střechu v případě hlavního průčelí pojal úsporně. V zahradním průčelí ji naopak zdůraznil výrazně přetaženou krempou. Severní vstupní i východní fasádu architekt navrhl velmi dynamicky. Zádveří ukryl do otevřeného oblouku s nepravidelným rastrem oken. Střešní partie na východní fasádě rozdělil polygonálním vikýřem a západní profil domu doplnil malou terasou. Zábradlí zde opět dekoroval pomocí sloupků z režného zdiva. Také v této části pracoval s obloukem, který využil v půdorysu přízemního rizalitu. Objekt dokončený v roce 1926 prozrazuje vytříbenější autorské řešení, než nedaleká vila čp. 814, která monumentálním trojúhelným štítem a nárožním půlkruhovým rizalitem spíše připomíná starší řešení anglických domů z období arts and crafts. 

Drobný objekt na čtvercovém půdorysu Řepa navrhl jako podsklepený s místností pro uhlí a potraviny. Hlavní vchod do domu architekt situoval na severní stranu. Vnitřní dispozici přízemí řešil tradiční vstupní halou s jednoramenným schodištěm a přístupem do dalších pokojů. Návrh národními barvami dekorované haly pravděpodobně zpracoval Řepův spolupracovník Josef Salavec. Z hlavního komunikačního centra domu vedl architekt přístup do sociálního zařízení na východní straně, do kuchyně, obývacího pokoje s půlkruhovým rizalitem na jižní partii a dalším pokojem na západě. Podkrovní partie domu sloužila jako soukromý byt rodiny s ložnicemi, komorou, pokojem pro služku a sociálním zařízením. V moderním bydlení také nemohl chybět vstup na terasu.

V kontextu díla Karla Řepy můžeme vilu Viktora Kříže považovat za zdařilou prvotinu a zároveň inspirující stavební syntézu kombinující klasické a moderní prvky. Jedná se také o nejlépe zachovaný projekt architekta, v němž je možné najít jak původní řešení hráškové zelených špaletových oken, tak vnitřního vybavení vstupní haly. Vila dobře dokládá autorovu snahu sledovat aktuální umělecké trendy, jež plně rozvinul až ve třicátých letech 20. století svými projekty v duchu regionálního funkcionalismu. Díky intaktnímu dochovaní byla stavba zařazena na seznam kulturních památek. Dobrému stavu pomohla také obnova fasád a dřevěných prvků po roce 2007.

MB