Skutečnou olšanskou raritou je nikdy nepoužitá ozdobná tumba v historizujícím slohu, kterou na IV. hřbitově pravděpodobně pro sebe navrhl a nechal zhotovit jeden z nejvýznamnějších architektů své doby Vojtěch Ignác Ullmann (1822–1897). Pro autora řady realizací, jež přispěly k proměně Prahy v moderní metropoli, představovala neblahý zlom v kariéře soutěž o projekt Národního divadla, kdy komise dala přednost mladému Josefu Zítkovi. Právě v tomto místě či nejbližším okolí přitom podle Ullmannova návrhu vyrostlo Prozatímní divadlo, palác Lažanských (dnes budova FAMU s kavárnou Slavia) i budova dnešní Akademie věd, původně České spořitelny, u níž stojí za pozornost nejen novorenesanční exteriér, ale také krásné vnitřní prostory se sochařskou výzdobou od J. V. Myslbeka. Co se týče Ullmannovy funerální tvorby, významně se podílel na koncepci ohromné kaplové dvojhrobky pro rodiny Lannů a Schebků na Olšanech, jejímž hlavním tvůrcem byl jeho švagr Antonín Barvitius. Pod mnoho realizací byli podepsáni společně, měli podobné cítění a oba zásadně ovlivnila studijní cesta do Itálie. 

Náhrobek ve tvaru tumby je variantou sarkofágu, který odkazuje na řecké (vycházející z egyptských) či pozdější římské starověké schrány. Většinou neobsahuje ostatky zesnulého, je pouze symbolickou výzdobou místa posledního odpočinku. Tento typ náhrobku se opakovaně vracel v obdobích, která hledala inspiraci v antice. V Čechách zůstává spíše výjimečným, nepřekvapí snad jen u hrobek královských či aristokratických. Na Olšanských hřbitovech najdeme takový sarkofág na zrušeném I. hřbitově (asi 1830), ještě starší je pomník ruským důstojníkům padlým v bitvě 1813 (nyní na 2. obecním hřbitově). Nejzdobnější sarkofág na Olšanech, vyvýšený mohutným soklem, navrhl nedaleko, v centru IV. hřbitova architekt Gutensohn pro rodinu lékařů Čermákových. Právě ten zřejmě inspiroval architekta Ullmanna k vlastnímu návrhu, ovšem pouze typově, výzdobu pojal podle vlastních představ. Dominuje slepá arkáda s půlkruhovými oblouky, nesenými sloupky s ozdobnými hlavicemi a patkami, stejnými, jaké Ullmann použil na nedalekém náhrobku pro Františka Ladislava Čelakovského. Malou pískovcovou stavbu korunuje pás palmet.

Když Ullmann neuspěl ani v soutěžích na stavbu Rudolfina a Národního muzea, stáhl se do ústraní a závěr života prožil na zámečku v Dubenci a u dcery v nedaleké Příbrami, kde také 17. září 1897 zemřel a byl pochován. Přichystané hrobové místo na Olšanech bylo pronajato, jak tehdejší pohřební zákon umožňoval, „po dobu trvání hřbitova“, hrob tak zůstane navždy prázdný.

Kamila Jurajdová, 2025