Hrobka Karla Havlíčka Borovského je jednou z nejvýznamnějších ukázek novorenesanční funerální architektury na Olšanech. Karel Havlíček Borovský (1821–1856) byl vůdčí osobností českého obrozeneckého hnutí, básníkem, politikem a novinářem, považovaným za zakladatele české moderní žurnalistiky. Nebál se ostře kritizovat obecné nešvary, církev ani habsburskou monarchii, za což si v letech 1851 až 1855 vysloužil internaci v tyrolském Brixenu. Zemřel rok po svém návratu do vlasti v Praze, kde mu truchlící národ vystrojil jako národnímu hrdinovi a mučedníkovi na Olšanech nevídaný pohřeb, který přerostl v mohutnou protihabsburskou demonstraci. Během této tryzny mu podle oblíbené, avšak vědecky vyvrácené legendy položila Božena Němcová na rakev trnovou korunu.

Od roku 1856, kdy sem byl pochován, označovala místo pohřbu jen provizorní deska s nápisem Karel Havlíček a jeho choť Julie, kterou roku 1870 nahradil náhrobek zřízený spolkem Svatobor. Autorem architektonického řešení byl Josef Zítek, tvůrce návrhu budovy Národního divadla, jehož spolek o projekt od roku 1867 upomínal. Sochařská výzdoba byla, stejně jako v případě „zlaté kapličky“, svěřena Bohuslavu Schnirchovi.

Hrobku tvoří rozměrný čtvercový rov a vysoká stéla z nehvizdského pískovce skládající se z piedestalu, centrální desky s podobiznou zesnulého a segmentového štítu. Celou kompozici náhrobku korunuje jetelový kříž. Stéla s pilastry či sloupy vynášejícími štít, která připomíná jakýsi portál, vstup do života věčného, je poměrně oblíbeným typem novorenesanční funerální architektury. Schnirch vyobrazil Havlíčka na bronzovém medailonu, zdobeném vavřínovým věncem, z profilu s typicky zarputilým výrazem a ostře řezanými rysy. Vavřínový věnec ve funerálním umění symbolizuje nejen ověnčení významné osobnosti, ale i zmrtvýchvstání a vítězství Ježíše Krista nad smrtí. Centrální desku dále zdobí pár (respektive čtveřice) pilastrů s kompozitními hlavicemi s akantovým a lipovým listím, které odkazuje na český národní strom jako symbol obrozenectví. Lupeny lípy dekorují také znak Svatoboru na štítu náhrobku. Tvoří jej trojice rukou držících kruh, symbol dokonalosti a věčného koloběhu života a smrti, a heslo Pomáhej! Osvěcuj! Pamatuj! Posláním spolku byla podpora česky píšících autorů a péče o jejich posmrtnou reprezentaci skrze zřizování důstojných hrobů, pomníků a pamětních desek. Svatobor se kromě zbudování Havlíčkovy hrobky zasloužil roku 1925 také o umístění pamětní desky na domě v Brixenu. Spolek působí dodnes a jeho hlavní náplní je správa Vyšehradského hřbitova.

Již od počátku 20. století se uvažovalo o zvýraznění hrobky, ať už pomocí přistavěné zdi, nebo zahradní úpravou. Mezi neúspěšné návrhy patřila například novorenesanční přístavba architekta Prskavce či návrh rozšíření zeleně zahradního architekta J. Vaňka.

K poměrně významné úpravě místa nakonec došlo až v roce 1949, kdy byla za hrobkou postavena zeď z červených neomítnutých cihel, kombinovaných s bílými kamennými deskami podle návrhu architekta Karla Míška. Ta nápadně připomíná fasádu nedalekého kostela Nejsvětějšího Srdce Páně od Jože Plečnika. Zda se ale Míšek Plečnikem přímo inspiroval nebo na něj odkazoval, není známo.

Nejnovější obnovou prošla hrobka roku 2014, kdy ji adoptovalo město Havlíčkův Brod.

Vladislava Holzapfelová, 2025